Masáže pro zdraví a krásu Pavla Solaříková

Přírodní léčba boreliózy

Během mé praxe v alternativní medicíně se stále častěji setkávám s diagnózou Lymská borelióza. Ústecký kraj patří mezi oblasti s velkým výskytem infikovaných klíšťat. Nedávno se mi do rukou dostal výňatek z knihy Wolfa-Dietra Storla, který zpracovala Irina Elistratová (hyrudoterapie Ústí nad Labem) a s jejím svolením jsem vše věrně přepsala a dávám k dispozici…

Přírodní léčba boreliózy
Autor knihy Wolf-Dieter Storl

Stručné a zkrácené výpisky z knihy:
Příčinou napsání této knihy nebyla ješitná touha po vědění ani zvědavost badatele, ale vznikla v době, kdy jsem se sám nakazil boreliózou. Proto v ní popisuji vlastní dlouholetou a dobrodružnou cestu, jenž mě vedla k nalezení správného léčiva a léčení. Hodně mi pomohly vlastní vědomosti etnologa získané u různých národů. Současně jsem mohl čerpat i z vědomostí tradičního západního bylinkářství. Medicinman kmene Cheyenů, indičtí léčitelé a starý sedlák mě naučili důvěřovat vlastní intuici. Předkům děkuji za to, že jsem našel správné léčivo na boreliózu: štětku soukenickou (Dipsacus sativus), mí předkové byli soukeníci a měli s touto rostlinou hodně co do činění.
Tinktura z kořene štětky se užívá 3 x denně 3 kapky po dobu 3 až 4 týdnů a k tomu se doporučuje každý den nebo po pár dnech provádět léčení přehříváním (sauna, horké koupele, obklady zázvorové, skořicové, parafínové nebo potní chýše s teplotou nad 42 °C). Vhodné je pokračovat tinkturou v dalších 12 měsících, přičemž se bere jednou za měsíc po dobu 3 dnů 3 x denně 3 kapky (to má zabránit možnému nárazovému rozmnožení borelie po měsíci).
Na jaře roku 1975 se jedna matka zamýšlela nad tím, proč se zde (americké městečko Old Lyme) najednou začala šířit jakási divná „epidemie artritidy“. Onemocnělo jí 12 dětí, ale nikdo nevěděl, jak je to možné, když na artritidu přece obvykle trpí starší lidé. Pozorným pozorovatelům neušlo, že nemoc začíná rudou šířící se skvrnou. Ta vznikla po píchnutí klíštětem. Divná nemoc byla pojmenována podle tohoto místa, teď se mluví o lymské nemoci.
Klíště Ixodes ricinus, když najde teplokrevného hostitele, nespěchá s nalezením místa vpichu, někdy to trvá několik hodin. Po vpichu teplá krev ze savce nebo člověka začne proudit do klíštěte, zvýší se jeho teplota v břiše. Spirochety – borelie to okamžitě pochopí jako poselství, vědí, že teď mohou osídlit nový organismus. S pomocí genetických informací svých plastidů analyzují vtékající krev a poznají, jestli je to krev myši, psa, srny nebo člověka. Za krátkou dobu přizpůsobí podle druhu hostitele svou látkovou výměnu a změní povrch svých bílkovinových obalů, aby přelstily jeho imunitní buňky. Pak putují zamaskované a obrněné ze střeva klíštěte, kde se hlavně zdržují, k jeho slinným žlázám. To chvíli trvá. Proto je pravda, že čím déle klíště saje, tím spíš má invazivní armáda spirochet šanci přesídlit se do nového organismu. Borelie se našly i v jiném bodavém a krev sajícím hmyzu, v blechách, komárech, ovádech, kteří s největší pravděpodobností mohou boreliózu přenášet.
U onemocnění lymskou boreliózou neexistují žádné spolehlivé hlavní symptomy. Borelióza má stejně jako syfilida tři stádia nemoci (je podobná spirochetě syfilidy). Typickým znakem prvního stádia by mělo být putující zarudnutí, méně než polovina nakažených ho nemá ( vysvětluje se to tím, že pokud klíště napíchne svým sacím ústrojím cévku, žilku, tak jdou borelie přímo do krve a nenaruší podkoží). Další symptomy prvního stádia jsou horečka, únava, napětí v zádech (tetanie krčních svalů), bolesti hlavy a kloubů, oteklé lymfatické uzliny (lymfa je zahleněná toxicitou boreliózy = otoky, stagnace lymfy). Po týdnech nebo měsících se objevuje druhé stádium – nárazové bolesti kloubů (lymská artritida) často putující od kloubu ke kloubu, bolesti svalů, „obličejová obrna“ – paréza lícních svalů, bolesti zubů, třes, cukání až po zánět mozkových blan. Více typické je pozdní stádium nemoci a to chronický zánět kloubů – nejčastější (většinou kolen, přičemž u 11% postižených dojde ke zničení chrupavky) a chronický zánět kůže „pergamenová kůže“ (pravděpodobně důsledek dlouhodobé léčby kortizonem) s otoky a úbytkem podkožního tuku. Chronické pozdní stádium lymské boreliózy se stává „napodobovatelem“ mnohých jiných nemocí, v tomto stádiu se může nesprávně diagnostikovat jako roztroušená skleróza, revmatoidní artritida, syndrom trvalé únavy, pozdní syfilida, Alzheimerova choroba, dráždivý tračník, zánět srdečního svalu, ochrnutí, mentální dysfunkce (neuroborelioza), psychóza, lupus, sklerodermie, fibromalgie aj.
Další zjištěné potíže při onemocnění lymskou boreliózou od zákazníků na masážích: Borelie jak je níže uvedeno napadá obaly nervových vláken, toto se následně projevuje úpornými a dlouhotrvajícími bolestmi zad, zejména v oblasti páteře – vybíhající nervové svazky z páteře, způsobující různé posuny obratlů. Jedná se vždy o větší úsek páteře. Dotyk této oblasti je silně citlivý. Masáž, baňkování a rovnání páteře přináší pouze částečnou a krátkodobou úlevu. Napadení sedacího nervu přináší bolesti v oblasti kříže vystřelující po stehni až k patě. V oblasti hlavy může dojít k napadení očních nervů i ušních, což může být i jednou z příčin tinitu – pískání v uších. Často se při napadení boreliózou objevuje únava, větší potřeba spánku, podráždění např. v podobě premenstruačního syndromu u žen, depresivní stavy, otrava organizmu neurotoxíny.)
Všechny tyto symptomy a potíže nevyvolávají samotné borelie, nýbrž jejich odpadní látky, tzv. biotoxiny nebo neurotoxiny, které spouštějí nadměrné vylučování cytokinů (proteinů, které vyvolávají záněty a řídí intenzitu a délku obrany). Biotoxiny v těle spolupracují s těžkými kovy a jedy ze životního prostředí, vzájemně na sebe působí a vyvolávají alergickou autoimunitní reakci. Potom má smysl odvádět jedy rostlinnými prostředky povzbuzující látkovou výměnu jater, jako je ajurvédský bylinný přípravek Liv-52 (doporučovaný autorem léčby). Antibiotika sice částečně potírají borelie, ale ne neurotoxiny, které vylučují. Neurotoxiny se ukládají v tuku a prodělávají enterohepatální oběh, což znamená, že přes látkovou výměnu tuků žlučí se vstřebávají do střeva, jinými slovy to znamená, že pořád obíhají tělem a jen těžko se vylučují.
Proto je dobré přidat v průběhu autorem doporučení léčby lymské boreliózy další detoxikační preparáty:
  • Po základní jednoměsíční léčbě štětkou soukenickou – 3 x denně 3 kapky (zakoupíte na www.kotvicnikovafarma.cz)
  • Je třeba ve druhém měsíci detoxikovat tělo bylinným přípravkem Liv-52 určeným k detoxikaci a očistě jater (objednat lze na www.himalaya-online.cz), dávkování bylinných tablet si rozložte na celý měsíc, nejdříve vyšší dávky s postupným snižováním, jedno balení stačí)
  • V každém dalším měsíci užívejte štětku soukenickou po třech dnech 3 x denně 3 kapky
  • Po základní kůře je možné přidat další preparáty na léčbu borelie jako jsou Joalis kapky – Spirobor nebo ajurvédský bylinný čaj na boreliózu MAJISHTA – Klíště a borelióza či jiné přípravky
  • Lze podpořit léčení frekvenční léčbou zapprem 380 kHz
  • Dále je možno detoxikovat např.:
  • Enterosgel s křemíkem (v lékárnách) nebo jiným přípravkem s křemíkem = Křemelina
  • Zelený jíl stahující toxicitu ze střev (v lékárně i bylinkářství)
  • Případně dodat kolagen – Colafit (v lékárně) pokud jsou potíže s pokožkou nebo s klouby, na jejich obnovu můžete užívat známé preparáty na klouby, dobré je užívání kurkumy buďto v tabletách (objednat přes internet) nebo 1 či 2 x denně čajovou lžičku sypké kurkumy (dle ajurvédy je kurkuma výbornou výživou kostní a kloubní tkáně, je antiseptická, antibakteriální), nebo MSM – organická sýra pro kloubní výživu (objednat přes internet, nejlevněji 4 Fitness),
  • Na očistu kloubů je možné provést kůru z bobkového listu = 5 gr bobkového listu, 3 dcl vody, 10 min. vařit, nechat louhovat nejméně 3-4 hodiny nebo přes noc nejlépe v termosce, scezený pijeme po doušcích během 12 hodin, opakujeme po 3 dnech, pak po týdnu a dále v 1 roce každé čtvrdletí, následně 1 x ročně,
  • Provést očistu jater – olivový olej s citrónem (www.zdravi-az.cz) a očistu střev – klystýry, hydrocolonterapii, jogínskou šankprakšalánu,
  • Můžete užívat další známé detoxikační preparáty = chlorela a spirulina, koloidní stříbro, aloe vera…
Při detoxikaci se vyrážka na různých místech těla objevuje třeba v oblasti hlavy-vlasů a obličeje, většinou v okolí kloubů, kloubních jamek, jizev – těhotenských strií. (Jsou zaznamenány výskyty bouliček v podkoží a u kloubů, které se při léčbě štětkou zmenšují. Zřejmě se jedná o shluky tukové tkáně s toxicitoi borelióz).
K terapii přehřívání autor knihy uvádí přikládání horkých obkladů na postižená místa (zázvorový, ricínový) nebo minerální bahno či parafín. Vhodné jsou horké písčité koupele rukou a nohou strčených do 60°C teplého písku na 20-30 minut, až písek zchladne, přitom se pohybuje prsty na rukách a nohách (obdobně lze přikládat na klouby a páteř pytlík s horkým pískem s kurkumou, skořicí a kardamonem – ajurvédský typ masáže).
Dále autor doporučuje horké bylinné koupele (přeslička, řebříček, senné květy) celého těla nebo jen koupel rukou a nohou, které prohřívají do hloubky a odvádějí dobře toxiny a zplodiny z těla. Snesitelná teplota vody je už při 50°C a doba trvání 15 minut nejlépe denně nebo každý druhý či třetí den po dobu jednoho měsíce..
Známé jsou koupele v horkých léčivých pramenech, termální lázně.

Proč mají testy na boreliózu malou vypovídající schopnost.
Mnozí lékaři věří, že testy EIA a western blot poskytují konkrétní spolehlivé výsledky. Ale při ověřování testů vyšla najevo jejich nespolehlivost: 55% výsledků bylo nesprávných – nesprávně pozitivních (nenakažený byl testován jako nakažený) stejně jako nesprávně negativních (nakažený byl testován jako nenakažený). Na tyto testy se tedy není možné spolehnout. Kromě toho vyšly v různých laboratořích různé výsledky, často byly různě interpretované i stejné krevní vzorky. A jak může dojít k tak rozdílným výsledkům? Rozbor séra zjišťuje jen titr protilátek. Protilátky IgM se vyvíjejí až ve třetím týdnu po nakažení, dosáhnou maximálních hodnot ve čtvrtém až šestém týdnu a zase zmizejí po osmém týdnu. Když se dělá test brzy, jsou výsledky většinou negativní. Na druhé straně zůstanou mnoho let v krvi IgC protilátky, které se vyvinou později, i když je pacient dávno uzdravený a nemá v těle žádné borelie, je přesto testován pozitivně. Dalším problémem diagnostiky je, že existuje mnoho kmenů a druhů borelií, které mají odlišný sérologický vzorec.

VYSOCE AGRESIVNÍ ANEROBNÍ BAKTERIE BORELIE SE PŘEDSTAVUJE
Hadovitá bakterie-spirocheta Borrelia burgdorferi je „biologickým zázrakem“, je složitější než příbuzné spirochety syfilidy, tento záškodník vede proti nám z hlediska arzenálu školské medicíny nerovnou teroristickou válku. Vyznačuje se mimo jiné těmito znaky:
  • V její buňečné stěně se nachází 21 plasmoidů, které mají vlastní geny a schopnost předávat bakteriím informace o imunitní obraně různých hostitelů a – v rostoucí míře – zprostředkovat i odolnost proti antibiotikům. Tak vysoký počet plasmoidů se nenachází v žádné jiné bakterii.
  • Borelie jsou vysoce specializované, v laboratoři se sotva dají pěstovat a proto je obtížné je zkoumat.
  • Mají tři obaly, přičemž vnější buněčná stěna se skládá ze slizské vrstvy povrchových proteinů. Tento „slizký plášť“ je chrání před T–lymfocyty imunitního systému. Plášť je dělá jakoby neviditelnými, a proto je protilátky a lymfocyty nemohou rozeznat jako cizí (jako antigen). U obyčejných bakterií jsou tyto povrchové proteiny zakódované jen ve třech genech, u borelie se však podílí 150 genů. Tyto geny jim umožňují průběžně a okamžitě měnit své poznávací znaky. Také umožňují, aby se borelie mohly přizpůsobovat různým vlivům okolního prostředí (např. teplotě, kolísání hodnoty pH, vnitřnímu prostředí různých organismů, které osidlují).
  • Podle okolních podmínek dokážou borelie měnit tvar. Kromě obvyklé spirály mohou v prostředí zamořeném antibiotiky odhodit svou buněčnou stěnu a proměnit se v kouli. V tomto tvaru je imunitní buňky nerozpoznávají, protože nemají žádné typické antigeny, tedy říkajíc žádné „typické tváře“. Také se mohou za pouhou minutu zapouzdřit. V takovém pouzdře (cystic form) mohou setrvat jako ve spánku, dokud se prostředí nezlepší. Zapouzdřené, bez kyslíku a dělení jsou životaschopné nejméně deset měsíců.
  • Borelie mohou přirazit k tělesné buňce, stejně jako obranné buňce (B-lymfocyt), s pomocí enzymů vyvrtat díru do její buněčné stěny, usmrtit její jádro a pak používat její obal jako „kostým“ nebo „masku“. I tímto způsobem se jim ve společném mikrosvětě daří klamat imunitní buňky, které nejsou s to je identifikovat.
  • Borelie kopírují části svých genů, pak je zabudují do své buněčné stěny, oddělí je a pošlou tyto střepiny (blebs) na cesty organismem hostitele. Takto matou jeho obranné buňky a odpoutávají jejich pozornost.
  • Mají tedy schopnost různými způsoby přelstít imunitní systém hostitele a měnit jeho funkce ve svůj prospěch. Pravděpodobně hraje u borelie roli molekulární mimikry. To znamená, že borelie mění molekuly svého povrchu tak, aby se podobaly tělu vlastním molekulám a byly zamaskované vůči obranným buňkám. Když je imunitní systém přesto rozpozná jako antigen, může se imunitní reakce nasměrovat nejen proti původci, ale i proti vlastní tkáni. Výsledkem je autoimunitní onemocnění. Obranné buňky napadají vlastní tělesné buňky, např. chrupavky nebo nervové obaly.
  • Řídí a manipulují svého hostitele vylučováním peptidů a odpadních produktů látkové výměny, takže si vytvářejí pro sebe vhodné prostředí. Tímto způsobem působí i na pocity a nálady svého hostitele, možná dokonce ovlivňují jeho myšlenky a rozhodnutí. To známe u plísňových organismů (Candida), vyvolávajících u člověka touhu po sladkém.
  • Mohou se sice také skrýt v buňkách, ale žijí především v prostoru mezi nimi. V koloidních pojivových tkáních a tekutinách (chrupavka-plotýnka, kloubní maz, oční tekutina, endotel, myelin, tedy obal nervových vláken, tkáň jizev – u žen strije po těhotenství se cítí lépe než v řídké krvi a míze. Ačkoliv se v těle vyskytují, často se nedají v séru prokázat.
  • Borelie jsou velmi pohyblivé. S pomocí bičíku a elastického osového vlákna se šroubují jako vývrtka skrz tělesné tkáně a tekutiny. Tímto způsobem mohou za pár dní procestovat tělo a proniknout i do hlubších tkání, kam se antibiotika nedostanou. Spirochety mohou pronikat do tkání, očí, jater, sleziny, kloubů, močového měchýře, kapilár atd. Za 10 dní po nakažení překonají hematoencefalickou bariéru (oddělující mozkovou tkáň od cirkulující krve), což nedokážou ani bílé krvinky.
  • K přežití potřebují málo kyslíku. Proto se mohou před obranými buňkami skrýt v chrupavkách, tkáních jizev, nervových provazcích, endotelu cév a jiných málo prokrvených a na kyslík chudých tkáních.
  • Na rozdíl od jiných bakterií nepotřebují k přežití železo.
  • Rovněž na rozdíl od většiny bakterií, jako jsou stafylokoky a streptokoky, které se dělí každých 20 minut, se borelie dělí velmi pomalu – každých 12 až 24 hodin. Proto jsou pro ně méně nebezpečná antibiotika, jež většinou napadají nově se tvořící stěny buněk ve fázi dělení a rozmnožování. Jestliže boreliím prostředí nevyhovuje, mohou nadlouho setrvat v klidové fázi a nedělit se. Obvykle u nich dochází k jednorázovému rozmnožení jednou za měsíc v lunárním rytmu 28 dní. Bakterie dělící se každých 20 minut je možné usmrtit za jeden až dva týdny. Aby se u borelie dosáhlo stejného účinku, musel by pacient brát antibiotika rok a půl.
  • Spirochety jsou chemotakticky velmi citlivé, mají schopnost velmi rychle vyloučit ze svého těla antibiotické jedy.
  • Vydrží teplotu až do -50°C. Borelie žijí dokonce v ledových mořích a napadají mořské savce, ale nesnášejí teploty nad +42°C.
Velká Hradební 55, Ústí nad Labem | +420 731 489 247 | info@masaze-zk.cz
ČERSTVÁ KÁVA
čerstvě upražená, právě připravená, poštovné zdarma